Poutnice | Pár střípků z dovolené

 Znáte to. Člověk si celý rok škudlí dovolenou, těší se, vyhlíží červenec a srpen, aby pak o prázdninách strávil trochu více času se svojí rodinou. Pominu nakolik se tyto idylické představy liší od reality. Tak i já vyrazila s přítelem a dcerou na pár dní do severních Čech.

První problém jsem zjistila už při balení zavazadla. Ono se řekne jen na tři dny, ale na tyto 3 dny stejně potřebujete všechno – krátkou variantu, dlouhou variantu, plné boty, otevřené boty.... Nedej bože, pokud dopadnete jak já a díky výborné výživné kondici se nedostanete do věcí, které jsou skladné, nemačkavé a ladí se vším ostatním.

Nuže, sbaleno jsem měla. Ráno jsem pocucla jen krapet kávy, abych nemusela na záchod už za 5 minut, 3x se vrátila zkontrolovat okna, sporák a žehličku, 2x osahala, že v kabelce mám mobil i peněženku, a mohla se tak nalodit se svým zavazadlem, kde jsem měla oblečení asi na měsíc pobytu u moře i v horách, do auta. Je léto a to znamená, že se na vás od silnic střídavě šklebí a smějí smajlíci od ŘSD. Snad to tedy fakt spraví. Pokud vezete puberťáka, znamená to, že se na vás ze zadního sedadla šklebí i on. Snad to spraví dospělost.

Že si jen cucnu kávy bohužel nezaručuje, že vydržím do cíle, takže po hodině a půl jízdy začnu naznačovat, že až bude vhodná benzínka ...

Benzínka byla vhodná až moc. Měli na ní nejen klasický automat na kafe, ale i nějaký super přístroj, co vám namele a udělá kávu čerstvou. Jasně, stála sice jako malý kuře a budu muset zase běžet, ale kafe je kafe. Přítel mne pozoroval jak žmoulám peníz, vybírám z nabídky a s otázkou, zda chci kafe, se hrnul k přístroji. Tak jsem mu peníz vtiskla do dlaně a poručila si velké XLLatté. Přítel zhýčkaný moderní technologií bohužel nepostřehl, že kávu to sice namele a spaří, ale kelímek si člověk musí dodat sám. Konsternovaně civěl, jak latté crčí na odpadní mřížku, mně chvíli trvalo, než jsem našla hlas a s výkřikem "kelímek" ho probrala. Další chvíli nám trvalo zorientovat se v hromadách S,M,LXL kelímků. Vrazil pod to XL a se slovy: "Počkám v autě", odkráčel. Ono tedy bylo jedno jaký pod to vsune, protože z kuřete mi zbyla tak noha. Já odkráčela poté, co jsem byla přes slzy smíchu schopna rozeznat cestu k autu. No co už. I tak to kafe stálo za to.

Další patálie nás čekala o hodinu později, kdy díky uzavírce kruhového objezdu stála kolona jak prase. Po 15 minutách stání před místním obecním úřadem se řidič vytasil s nápadem, zda se neskočíme zatím oddat. Po představě, jaký jazykolam by mi vznikl ze jména, jsem to prozatím odložila na jinou kolonu.

Nebudu popisovat krásy krajiny a památek, stejně by to nikdo nečetl. Raděj zmíním jiný zážitek. Podlehla jsem dceři a šla s ní projít nákupní centrum, protože se blíží narozky a potřebuji tip na dárek. Od zírání do zdi mě vyrušily rány a dunění. Vyběhnu před obchod a – viděli jste někdy vozíčkáře na elektrickým vozíku sjíždět respektive skákat po jezdících schodech? Já už jo. A řeknu vám, čuměla jsem na to s otevřenou hubou. Ochranka taky. Pán na vozíku skákal po schodech jak na elektrickém býkovi. Paní, která jela na schodech před ním, se snažila vmáčnkout do stěny. Naštěstí se brzo dokodrcali k patě schodiště, kde ochranka měla co dělat, aby vozík vysmýkala pryč. Pán pobíhal kolem vozíku, takže asi dobrý. Hůř na tom byla možná ona paní, která si držela pohmožděnou ruku. Už ji vidím, jak jde k lékaři s tím, že ji na jezdících schodech přejel vozíčkář.

Další cestovní zážitky dodám vzhledem k pokročilé noční hodině někdy jindy popř. na vyžádání :D