Poutnice | Děda

 Mám úžasného dědu. Jak moc je úžasný, jsem zjistila po smrti babičky. Pravda, relativně pozdě, ale přece. Dokud babička žila, byl děda jaksi upozaděný. Věděla jsem, že miluje sladké, že je pořádkumilovný, že krasopisně píše a spoustu dalších drobností. Ale byla tu babička. Při návštěvách mluvila ona,  děda seděl, pokyvoval a sem tam něco prohodil.

Vždycky jsem si myslela, copak by si děda počal, kdyby babička umřela... Nikdy mne nenapadlo, že v tom případě se děda naučí po 80.ce vařit, péct, zavařovat a prát. Že bude vařit pampeliškový med, dělat tvarohovou buchtu, péct žemlovku, vařit rajskou omáčku a shánět u sousedky recept na knedle, aby si mohl kdyžtak knedlík uvařit, když nebude v obchodě k sehnání.

Taky mne nenapadlo, že si děda dělá graf spotřeby plynu, rozkreslený do takového detailu, že by se za to nemusel stydět absolovent matfyzu. Nenapadlo mne, že má podrobně evidovaný denní rozpis užívání léků asi 10 let zpět. Nenapadlo mne, že žárovečka, co blikla v kuchyni je nová vychytávka, která upozorňuje, že v kotli klesla teplota, vyhasíná a je třeba přiložit.Nenapadlo mne, jak moc ho budou moje návštěvy těšit a jak se na ně budu těšit já.

Jak se budu těšit na přednášky z fyziky, kdy mi bude vysvětlovat rekuperaci tepla, lom světla čočkou nebo funkci přídavného motorku u větráku. Nenapadlo mě, že mi na narozeniny od dědy přijde v 23:21 blahopřejná smska - popravdě jsem ani netušila, že smsky umí psát a už vůbec bych neřekla, že dokáže naklovat smsku tak dlouhou. Sice mu to, jak jsem později zjistila, zabralo asi hodinu čistého času, ale nevzdal se a mobil pokořil. Netuší jako mi tím vyrazil dech. Taky netuší, že jsem si jeho vyprávění, kdy popisuje svoje textovací začátky, tajně nahrála :)

Dnes jsem byla u dědy na návštěvě. Stres z práce se někam ztratil už po cestě k němu. Domů jsem dojela přeslazená a uklidněná, naoplátku jsem mu věnovala svoje odpoledne a uklizenou kuchyň.

Naštěstí už hodně věcí vím, spousta věcí me napadla a tuším, jak moc pro sebe znamenáme.